Anthony Landon - post 2

31. července 2019 v 20:16 | Moni |  Rosalyn & Anthony
Ve svém životě Anthony zažil už spoustu skvělých i velice špatných nocí. Mezi ty skvělé by se například daly zařadit některé z těch, které strávil po boku Rosalyn, ale také ty, jež stihl prožít na vysoké. Většina z nich byly noci, kdy se svou oblíbenou partou kamarádů, mezi nichž by se dal zařadit i právě Steve, zavítali do nějakého klubu či jenom baru a v podstatě se "učili pít", pokud by se to tak dalo říct. Na střední se ještě nikdo z nich s alkoholem tak neseznámil, protože všichni bydleli u rodičů, ale společná kolej znamenala spoustu zábavy, o které se rodiče nikdy nedozví. První takové párty vypadaly poněkud stejně, pár piv, do toho sem tam nějakej panák a ráno bylo i tak všem špatně. Pak už se poměrně naučili pít a jak to na vysoké bývá, chodili na oslavy lidí, co je sice neznali, ale v podstatě vždycky každej pozval skoro celou školu. Byly to skvělé časy a skvělé večery a to i když si z nich Anthony občas nic moc nepamatoval nebo si toho pamatoval až moc. Například když si dal velkýho panáka vodky, bylo mu špatně, potřeboval se vrátit na kolej a neměl klíče a když sháněl Steva, tak ho načapal s jeho tehdejší přítelkyní na záchodech. Nikdy moc nemě alkohol rád. Pivo mu chutnalo a panáka? Toho hlavně na chuť nebo když už byl hodně opilý, ale to se moc často nestávalo. Jeho nálady se totiž příliš často vymykaly kontrole a když toho vypil hodně, všichni o něj měli akorát starost. Zrovna jednu takovou oslavu, jež pořádala jejich spolužačka, co byla hodně populární, tu oslavu bych nezařadila do těch "skvělých nocí", které jsem zmínila. Tony se napil až příliš a svojí partě se ztratil. Dostal se do špatné nálady, předpadl ho stesk po domově a především po mamce, kterou nikdy nepoznal. Bylo to pár týdnů před tou tragédií. Našli ho až kamarádi ležet uprostřed louky, jak pozoroval oblohu a plakal. Od té doby už se nikde neopíjel. A když už později ano, neměl k tomu tuhle partu. Když se všichni vraceli na krátké prázdniny domů a poté se těšili, jak se zase setkají a půjdou společně na pivo, jeden z nich se neukázal a nikdo o něm nic nevěděl. Až později všichni zjistili, že Tonyho Landona otec byl zastřelen a on sám beze stopy zmizel kdo ví kam. A teď byl zpátky ve městě, kde se všechno stalo. Úplně pobitý, vyčerpaný, dokonce téměř postřelený a viděl jen na jedno oko. Přesto o něj i po té dlouhé době někdo projevil zájem a byl to právě Steve, jeho nejlepší kamarád. Jeho dredatá hlava se objevila ve dveřích a hned se přivítala s Tonym. Ten když viděl Rosalyn jen v ručníku a ještě rozespalý, nedokázal vymyslet žádný rozumnější argument než ten, že je Rosie jeho nevlastní sestra. Bál se toho, co přijde, co mu všechno začne povídat Steve. Vyvolal v něm staré vzpomínky, smutek a hlavně pocit viny, že tady jeho a ostatní kamarády jen tak nechal a zmizel. Strach byl však tenkrát přednější, chtěl si zachránit život. Věděl, že kdyby zavolal policii a někde by čekal, až ho zachrání, dost možná by se jim to nepovedlo. Než se stihl nadát nebo se omluvit, cokoliv dalšího povědět, Steve byl pryč a Anthony zíral na telefonní číslo Steva a na adresu, která však jeho nebyla, protože to místo bylo minimálně 250 kilometrů daleko. Pídit se teď ale nechtěl po tom, komu adresa patří. Raději vyskočil na nohy, aby se došel převléct a rovnou vyrazil na hřbitov. To ale zkomplikoval výběr oblečení. Na otázku Rosalyn jestli chce něco vyprat nebo koupit jen zavrtěl hlavou, protože nakonec stejně cosi našel a když ho ta "euforie" z toho, že se konečně bude moct alespoň nějak s otcem rozloučit, přešla, dovolil Rosalyn posadit se vedle něj na postel a zahleděl se do jejích krásných očí, přičemž se jí zeptá, zda půjde s ním na hřbitov a pak za Stevem. Popravdě by asi jen tak sám nešel, nenechal by jí tu. Pokaždé, co se na tu dívku podíval, cítil, jak se mu rozbušelo srdce jako o závod, jak se mu sevřel žaludek a jak se nedokázal soustředit na nic jiného než na ní. Tak strašně by jí chtěl odpustit, ale nešlo to. Tak strašně by se chtěl schoulit k ní do náruče a vydechnout úlevou, ale ani to nešlo. Byl zrazen. Měla ho ona tak stejně ráda jako si předtím myslel, že má? Myslel si, že našel spřízněnou duši. Viděl, jak toho svého rozhodnutí lituje, ale přesto nedokázal uvěřit tomu, že něco takového opravdu udělala. Nedokázal si představit, že by on jí někdy tak ublížil, ani náhodou. Vždyť se s ní už jen bál trávit čas, aby jí nějak neublížil, natož aby jí zavedl do pasti, která by ji mohla zabít, jako to ona udělala jemu. Byl smutný, zmatený, ale zároveň nadšený z toho, že se v jeho životě objevil zpátky kamarád z minulosti, na kterého měl jen dobré vzpomínky. Tak moc jí chtěl políbit. Už-už to skoro udělal, ale nebyla to správná věc. Kdyby to udělal, byl by potom ještě zmatenější. Jeho tělo, které bylo každým dnem plnější magie na to zareagovalo velice špatně. Všechny schopnosti, které v sobě měl, jako kdyby se proti němu vzbouřily. Nikdy něchtěly poslouchat a ani se nikdy nedaly zastavit. Jeho emoce byly natolik silné, že ta celá pohroma, co se tam udála, byla nezastavitelná. "Promiň, Rosalyn, strašně moc promiň... já jsem.. nechtěl jsem..." zavrtí hlavou, zatímco sleduje krev na svých dlaních, ale nejspíš právě kvůli tomu pohybu se mu zamotá hlava a tak mu spadne na její rameno. Oči únavou zavře, ale neomdlí. V tom mu brání jak její hlas, tak i chvění střepů na zemi, které slyší. Její zatřesení ho opravdu trošku probere, začne se vracet zpět do reality a hlavu zase zvedne, jinak s ní ale nehýbá a jen zamžourá po té spoušti kolem. "Proboha..." vydechne lehce vyděšeně a pak se koukne do svých dlaní a sáhne si na nos. Krev už mu z nosu netekla, zato ho docela bolela hlava. Na jeho tělo to byl příliš velký výdej energie a že magie stojí daleko více energie než například když uběhnetě maraton. Určitě jsi někdy viděla nebo hrála nějakou hru, kde máš modrou linku, která značí množství magie a v průběhu toho, jak moc kouzlíš, tak se ti snižuje a musíš počkat třeba několik minut, než se ti doplní, abys mohla kouzlit znova. No, tak ta jeho modrá linka byla v tuhle chvíli úplně prázdná. Což mělo jenom jeden pozitivní dopad a to ten, že už nic podobného alespoň nemohl udělat znova. Jenom tam tak seděl a sledoval Rosalyn, jak jim pohotově balí věci. "J-já... já to udělám, Rosie," zamumlá ještě dost zmateně a vyčerpaně a sáhne do prázdna. V jeho hlavě sahal po své tašce s věcmi, ale ono v tomhle stavu a s jedním okem se mu to zkrátka moc nepovedlo. Oči ještě na chvilku zavře a párkrát se zhluboka nadechne než je zase otevře, sklouzne z postele na zem a začne si skládat do tašky nějaké tričko, zatímco si na sebe natáhne mikinu, na chvíli se do ní zabalí a furt se rozkoukává, rozhlíží se kolem. Tohle všechno dokázal udělat dohromady a jenom během v podstatě vteřiny? Jak? Byl si vědom toho, že v sobě má něco, co nedokáže vysvětlit, ale nečekal, že by to bylo až tak silné. Vstřebával to ještě i ve chvíli, kdy pomalu vstal a zamířil s taškou i batohem do obýváku. Do batohu si schoval knihu od Rosalyn, deník, který našel u svého otce a všechny ostatní věci. Papírek od Steva strčil do peněženky, ještě si rychle došel umýt ruce a obličej, aby nebyl od krve, vzal si brýle, kšiltovku, přes hlavu si dal kapuci, přes rameno hodil tašku a na záda batoh a ještě předtím, než vyrazil s Rosalyn ze dveří, na stolku v kuchyni nechá pod prázdnou lahví od vodky nějaké peníze. Alespoň na nové polštáře. A pak odtamtud společně s ní vypadne. "K němu nemůžeme... Bydlí s rodiči... Nebo možná už ne... Nevím..." zamumlá přičemž pokrčí rameny a před hotelem se zamyslí. "Znám... znám tu ještě jeden hotel..." poví jí a instinktivně ji vezme za ruku, aby jí dovedl přes půlku města k jinému hotelu. Ten nebyl sice tak hezký jako tamten, ale stačilo to. Pokoj byl tentokrát malý bez kuchyňky i obýváku, pouze s postelí a malou koupelnou. Ani Anthony se tam nechtěl dlouho zdržovat a tak se s Rosie vydal zpět do města, aby koupili květiny na hrob a pak šli už na samotný hřbitov. Chvíli to trvalo, než hrob mezi tolika našli, ale jakmile Anthony spatřil jméno svého otce napsané na náhrobním kameni, přejel mu mráz po zádech a stejně tak, jak zastavil své kroky, na chvíli se mu snad zastavilo i srdce. Nebyl na pohřbu. Sice viděl, jak byl jeho otec postřelen přímo do hlavy, ale přesto uvnitř něj bylo furt takové to, že se možná objeví někde za rohem. Že jste se jenom hodně dlouho neviděli. Nedokážete si to jen tak přiznat, že je ten člověk pryč. A už jen z vlastní zkušeností vím, že teprve při pohledu na rakev či náhrobní kámen se stane všechno skutečností. Anthony se chvíli snažil vnutit si do hlavy, že je to možná někdo jiný, ale oba dva datumy souhlasily. Jak datum narození tak i datum úmrtí. Pomalými a krátkými kroky překoná vzdálenost s hrobem svého otce a do očí se mu nahrnou slzy, ruce se mu roztřesou, takže ani nedokáže nejdříve položit květinu. Byla to skutečnost, byl mrtvý. "P-Počkáš prosím... venku u brány?" poví k Rosalyn, ale ani se na ní nepodívá. Hlas se mu párkrát zlomí, ale přes kapuci naštěstí nejsou vidět slzy stékající mu po tvářích. Počká, až Rosalyn položí svou květinu a než odejde, jakože doufá, že ho tam opravdu nechá. Potřeboval být na chvíli sám. Vlastně ani nečekal, až odejde nějak daleko, protože to nemohl už vydržet. Padne na kolena a rozpláče se. "Strašně moc se ti omlouvám, tati... ani nevíš, jak moc mě to všechno mrzí... Měl jsem... měl jsem vědět, že se něco děje a zasáhnout... Měl jsem být víc doma, trávit s tebou víc času... Nikdy si neodpustím, že jsem nebyl na pohřbu... Ani nevíš, jak strašně bych se s tebou chtěl rozloučit a jak strašně mi chybíš..." povídá skrz vzlyky, zatímco květinu položí na kámen a obličej si schová do dlaní. Bylo to pro něj hodně těžké a vždycky bude. Ztráta je pro něj totiž tou nejhorší událostí, jakou kdy zažil. Jeho strach z opuštění a ze samoty ho za ty poslední měsíce úplně pohltil, proto jen tak někomu nevěřil a byl tak moc zlomený z toho, že když už někomu uvěřil, tak ho ta osoba zradila. Vypláče se, dá si docela na čas, zkrátka odtamtud nechce, ale nakonec nemá na výběr, protože už bylo i docela pozdě a začínalo se dělat šero. Opráší si kalhoty, rozloučí se a vydá se se sklopenou hlavou směrem k bráně za Rosalyn. Dvakrát do řeči mu není. Myšlenky mu stále sklouzávají k tomu, co udělal na tom hotelu a zároveň i k otci. A tak hádám, že vedle sebe jen mlčky jdou a rovnou asi i zamíří do klubu, před kterým se Tony spojí se Stevem. Ten dorazí jen minutu po nich. "Tak co, jste připravený si to dneska užít? Alespoň si pročistíš hlavu," poví směrem k Tonymu a položí mu ruku na rameno. "Jo a ještě dorazí další dva kámoši a Mark," řekne, ale místo toho, aby zamířil do klubu, jde s nimi kamsi stranou za roh. Je znát, jak se Anthonymu rozzáří oči, když zmíní jméno dalšího kamaráda, kterého znal z vysoké. Přišel o hodně? Dokáže se mezi ně začlenit? Jo přišel a asi těžko, to mu bylo hned jasné. "Jo, tak fajn..." přikývne Anthony a pomalu následuje Steva. "Myslel jsem, že jdeme dovnitř," řekne poměrně zmateně. "Taky že jdeme, ale moc dobře si pamatuju ty tvoje některý nálady, když si hodně pil. A protože dneska budeme taky hodně pít, chci ti trochu pomoct k tomu, aby ses bavil, jestli teda chceš," poví a hodí po něm úsměv zatímco začne cosi hledat v kapse. Anthony se na něj podívá trochu znechuceně, protože to přeci jen znělo, jak kdyby ho chtěl Steve rozveselit kdo ví jak. Ten však nakonec z krabičky od cigaret vytáhne zkrátka a dobře brko. To už Tony tak zmatenej není, ale stejně zaváhá předtím, než mu na to přikývne. Poté, jak v předešlých dnech hodně pil to ani dnes nechtěl nějak moc přehánět, maximálně si chtěl dát pivo, ale nabídku na joint neodmítne. Když si zakouřil tenkrát, co ho vzala Rosalyn s těmi svými kamarády do klubu, bylo mu skvěle, byl uvolněný, na nic nemyslel a to teď fakt potřeboval. "Tak fajn," řekne nakonec, společně s ním se tam posadí někam na patník a začnou kouřit. Když se dostane na něj a sám si párkrát potáhne a nabídne i Rosalyn, ale to už nechám na tobě, jestli si zakouří s nimi nebo ne. Ono jako já třeba kouřit trávu a vidět někoho v takovym stavu jako je Anthony, taky bych mu hned řekla ať si zahulí. Zatímco tam tak kouří, dorazí i ti dva kamarádi, které Tony nezná a dorazí i Mark, se kterým se přivítá, obejme. Pak už zamíří dovnitř a zatímco ti čtyři hned vběhnou na parket na nějakou svou oblíbenou písničku, která právě začala hrát, Anthony má hodně hodně hodně velkou žízeň. Takže hádám, že se společně s Rosie usadí na baru a něco si objednají. On si dá pivo a hned se z něj pořádně napije. Bylo vidět, jak je po kouření marihuany hezky uvolněný, ale i tak byl trochu paranoidní, jako je v tomhle stavu většina lidí, když je ve velké společnosti. A tak si párkrát olízne rty, natočí se k Rosalyn a tím svým roztomilým kukučem mrkne kolem sebe, ale hned se podívá zpět na ní. Otevře na chvíli pusu, že by chtěl něco povědět, ale hudba je tam tak hlasitá, že nakonec nic neřekne, zase pusu zavře a místo toho se mu na tváři objeví malý úsměv. Než se stihne stát cokoliv jiného, Anthony pouze zaznamená, jak se změnila písnička na nějakou pomalejší a v tom momentě už vidí, jak se k nim dere Steve, hned bere Rosalyn za ruku a táhne jí na parket tančit. Nad tím se Tony trošku zamračí, protože i když to mezi nimi bylo takový, jaký to mezi nimi bylo, přesto cítil žárlivosti když viděl, jak s ní Steve tancuje. Nemohl ale nic říct, protože to byla jeho blbost, že jí označil za svou nevlastní sestru. No, když už je u toho baru a sám a nemá co dělat, objedná si jednoho panáka a pak i druhýho, aby nějak zabil ten čas, co je Rosalyn pryč a nemá se s kým bavit. Nebo spíš se nemá na co hezkýho dívat. Když se ale nevrací, protože po první pomalé písničce je i ta další pomalá, objedná tři další panáky, dopije pivo, panáky nějak pobere a začne se přes hromadu tančících lidí rvát směrem k těm dvěma. Hádám, že taková Rosalyn si ho hned všimne a tak se ani nemusí obtěžovat na sebe upoutávat nějak jejich pozornost. "Panáka?" poví docela potichu kvůli tomu, jak na něj zároveň působí marihuana i alkohol, ale hádám, že ho i tak oba pochopí, dají si s ním panáka a když už se Steve chystá zase Rosalyn chytit a pokračovat v tanci, Anthony mu do rukou strčí prázdné panáky. "Dojdi pro další," poví mu, tentokrát už dosti nahlas a tak ho v podstatě odežene. Siceje vidět, že se mu moc nechce, ale i tak jde. Přece nebude hned posílat do háje nebo jen odporovat kamarádovi, kterého dneska viděl po takové době. Anthony se za ním ohlédne, aby se ujistil, že opravdu odešel a pak se podívá na Rosalyn. Moc se v tom davu tančících lidí necítí, protože prostě... On netancuje, to už jednou i samotné Rosalyn pověděl. Lehce nervózně se proto kouše do rtu, až pak nakonec váhavě vezme Rosalyn kolem boků, svou tváří se lehce opře o tu její a pomalu se s ní začne pohupovat jako to vidí u ostatních, ale není na ní úplně nalepený, tak nějak si drží odstup. Vlastně skoro ani nezaznamená další změnu písničky, která už je zase rychlejší a dál se s ní takhle pohupuje sem a tam, až nakonec si jí k sobě přitáhne blíž jen do pevného objetí a zůstane stát na místě. Když se lehce odtáhne, mrkne kolem sebe, jestli náhodou něco zase neudělal, dokonce z ní dá i ruce pryč a na malý moment se na ní zadívá, koutek mu trochu cukne vzhůru předtím, než se zase přiblíží trochu k ní, ale tentokrát hlavně obličejem. Opře se svým čelem o to její a zavře na chvíli oči. Pak vezmě její tvář do svých dlaní a váhavě, pomalu a něžně, avšak dlouze a procítěně, ji políbí na rty. Asi tak opatrně, jako kdyby to byl jejich první polibek. Budu tak nějak počítat s tím, že Rosalyn nebude mít žádné námitky a přidá se, protože jedním polibkem to neskončí. Tony jí začne věnovat další a další. Tudíž tam v podstatě stojí nehnutě mezi spoustou lidí, co tančí na rychlou hudbu a jediné, co není úplně nehnuté jsou jejich líbající se rty. Anthony se nedokázal nabažit toho krásného pocitu po takové době. Poprvé nedokázal myslet ani na to všechno špatný, co se stalo, ale jen si ten moment užíval. Až po chvilce se pomalu odtáhl, aby se jí zadíval do očí. "Nemůžu... nemůžu být bez tebe... Rosalyn," poví pomalu, poměrně potichu ale dostatečně blízko jejímu uchu na to, aby ho slyšela. To je ale asi tak všechno, co se stihne stát předtím, než se vedle nich objeví Steve s hlasitou otázkou. "Hele, Anthony, víš, že tohleto je tak trochu incest i když je to nevlastní sestra?" prolomí jejich romantickou chvilku a vrazí jim oběma do ruky dalšího panáka. Na žádnou odpověď od něj ale nečeká, ťukne si s nima a kopne do sebe panáka. "A pojďte si už konečně sednout, našli jsme stůl!" poví jim tu radostnou zprávu a už se dere přes dav pryč z parketu. Anthony vypije panáka, vezme skleničky a podívá se na Rosalyn "Šla by ses prosím s ním podívat, kde je ten stůl? Dojdu pro pivo," řekne a i on bez dalších slov nebo čekání na to, co mu třeba odpoví, zmizí v davu a zamíří k baru. Najednou totiž všechny ty jeho hryzavé myšlenky byly zase zpátky a nevěděl, jestli to políbení byla vůbec dobrá věc. Spokojený a uvolněný výraz v jeho tváři se vystřídá s ustaraným a zamyšleným, zatímco pokračuje k baru a nechává Rosalyn kdesi za sebou. Sám sebe zase tím svým činem zmátl a ještě navíc zmátl i svého kamaráda, protože mu neřekl o něm a Rosalyn pravdu. Když dorazil k baru, rozhlédl se, jestli je někde neuvidí u toho stolu, ale ani s brýlemi je nikde nenašel. Položil skleničky na bar. "Poprosim ještě třikrát a pivo," řekne barmance. Avšak místo toho, aby panáky vzal a zase ty dva dal Rosie a Stevovi, vypije nejdříve jednoho panáka a po chvilce už si bere dalšího do ruky. Ten zvyk z toho, jak v posledních dnech hodně pil, ho zase až tak nezastavil, jak si myslel, že to bude, spíše ho to ještě naopak přinutí do sebe hodit i druhýho panáka, po kterym se znovu pořádně rozhlédne po podniku. Stůl neviděl, Rosalyn neviděl ani Steva neviděl a když už do sebe hodil i třetího panáka, ze kterýho už se mu udělalo pěkný vedro a cítil, že by mu mohlo být špatně, raději si vzal do ruky pivo a zamířil ven na čerstvý vzduch v doufání, že je možná najde tam. Ještě ale než se rozhlédl, jestli tam nejsou, zapálí si cigaretu a na chvíli se opře zády o stěnu podniku. Co je to zase za den a vůbec za večer?
 

Rosalyn Mabel - post 2

29. července 2019 v 12:30 | Maky |  Rosalyn & Anthony
*Tohle se může stát opravdu jenom jí, vážně neměla ani nejmenší tušení, že už je Tony vzhůru, logicky, kdyby to věděla, tak tady nepoletuje husa pitomá jen v ručníku, že jo. Kdo je ten týpek? Neměla moc času si ho pořádně prohlédnout, ale za těch pár sekund měla jasno, že kdyby ji s někým takovým viděl otec, tak dostane domácí vězení navždy. Jo, dredy, vousy, to její fotr odsuzoval, prej by takoví lidé jeho princeznu kazili. Přitom se jí ten kluk zdá neškodný, působí mile, pořád se usmívá a vypadá jako někdo, s kým musí být fajn být kámoš. Doufám, že sousedé ve vedlejším pokoji neslyšeli její výkřik, by se museli leknout, lol. Ona si málem ani nestihla zakrýt prsa, když kráčela otevřít dveře, které již k jejímu zděšení a překvapení byly dokořán, jejda. Zatváří se omluvně jako neviňátko a stydlivě se pousměje. No a pozor, když je Stevovi představena jako Tonyho sestra? Jistě si dovedete představit to prvotní zmatení v její tváři, au, tak tohle docela zabolelo, to nečekala. Rychle jí však dojde, že by asi měla spolupracovat a přidat se do této divadelní tragikomedie, takže se jen zahanbeně uculí a tomu maníkovi nesměle zamává.* Ráda jsem tě poznala! *Zavolá ještě na toho borce, když ji Tony začne strkat zpět směrem ke koupelně. Tak o tomhle si s ním musí později promluvit, aby si ujasnili, před kým vším má předstírat, že jsou rodinní příbuzní. Začne si sušit vlasy a jak se tak pozoruje v zrcadle, párkrát se na svůj odraz zamračí. Nesnáší se. Nenávidí se za to, jak bodla dýku do zad někomu, na kom jí záleží. Věřil jí, považoval ji za svou oporu, a ona ho takto nečestně zradila, ublížila mu. Smířila se s tím, že už ho zřejmě nikdy nebude mít zpět jako přítele, ale opravdu se bojí, že ho nebude moci mít ani jako obyčejného kamaráda. Topí se v hrozných výčitkách svědomí, takhle zle se necítila ani když tenkrát v cukrárně ukradla pytlík bonbónů.* No, taky je pro mě novinkou, že mám bratra. *Zašeptá si jen tak tiše pro sebe v koupelně, a tak strašně se snaží neposlouchat cizí rozhovor, protože je to neslušné, ale nedá jí to, dokonce vypne fén, aby slyšela lépe. Je fakt příšerná, bože, vlepila by si nejradši pár facek, chová se jak malej harant. Věděla, že záhy bude litovat. Když tak poslouchá Steva, dělá se jí nevolno. Steve přinesl zpět špatné vzpomínky. Voda z mokrých vlasů se smíchá s čerstvými slzami, které si i přes všechnu snahu je zadržet našly cestu ven. Má co dělat, aby nezačala nahlas vzlykat, to by byl trapas. Znovu zapne fén, psychicky už nezvládá tu konverzaci poslouchat, stačí jí jen tušit, o čem se tak asi baví, a už jen z té představy je jí smutno. Upraví si vlasy, otře si oči, oblékne si na sebe čisté oblečení a teprve až když usoudí, že není poznat, že plakala, tak opustí koupelnu zrovna ve chvíli, kdy se ten mladík loučí s Tonym a říká mu, že by se měl sebrat. Jo, kdyby tenhle Steve jen věděl, co všechno se stalo, asi by se mu to neradilo takto s klidem.* Ahoj, těšilo mě. *Špitne, když jejich novej známej mizí z hotelového pokoje. Oddechne si úlevou, když se za ním zavřou dveře, málem se zapotila z toho, jak byla nervózní, že se něco podělá.* Um… Potřebuješ vyprat? Nebo půjčit peníze na nové, čisté oblečení? *Zareaguje na Tonyho poznámku o tom, že nemá co na sebe. No, v téhle zmuchlané košili určitě mezi lidi vyrazit nemůže. Vyčká na odpověď a nechá ho se osprchovat, ona zatím perfekcionisticky rovná nějaké sošky a jiné hotelové, ozdobné dekorace, a to i přesto, že se jí stresem třesou ruce. Vůbec neví, co má od dnešního dne očekávat, co se bude dít. Zrovna si fascinovaně prohlíží jeden obraz a hluboce přemýšlí nad tím, kdy se tu naposledy utíral prach, ano, jen ona ve vážné situaci může myslet na tak banální záležitost, no, z rozjímání a kritizováním úklidu je vyrušena Tonyho hlasem, který volá její jméno z vedlejší místnosti, čili ložnice. I kdyby teď něco držela v ruce, tak to prostě upustí a běží za ním, aby zkontrolovala, zda je všechno v pořádku, zda se mu něco vážného nestalo, to by si znovu neodpustila.* Ano?! *Vřítí se do ložnice jako splašený kůň a hned se pohotově rozhlíží, zda se něco nepřihodilo.* Oh.. *Reaguje tiše jako myška a sklopí pohled k zemi. Zdá se jí to nebo má vážně pocit, že Tony lituje toho, jakým titulem ji představil, jaký post jí přidělil? Mrzí ho to? Ale proč?* V pohodě, já se nezlobím, chápu to. *Pokračuje a využije toho, že se jí po odebrání oblečení uvolnilo místo vedle něj na posteli.* Vůbec se tím netrap, já tomu rozumím, byl to od tebe chytrý krok. *Pokrčí rameny, no vážně, chápe, proč ji takto představil. Už spolu bohužel nejsou, ona ho stále miluje, ale ublížila mu tak moc, že on už ji znovu asi milovat nedokáže, takže rozumí tomu, že ji nemohl představit jako svou holku. A jako kámošku? To by se Steva asi dotklo, že on jako nejlepší kamarád o svém parťákovi nic neví a nějaká zrzatá nána tady ví o každém Tonyho kroku, huh. Příbuzenský vztah byl asi nejrozumnější tah, i když to bodlo u srdce. Moment, ale co se to právě děje? Sní či bdí, vážně se k ní Tony naklání, jako by ji chtěl políbit? Kdepak, říká si, že tak naivní přece být nemůže, ale vážně má pocit, že se Tonyho tvář přibližuje. Minimálně se zahleděl do jejích očí, k čemu už se poměrně dlouho neodvážil, takže je to zvláštní a podezřelé.* Uh, jo? Jasně, tak fajn. *Souhlasí s jeho návrhem, že by mu mohla dělat společnost, ale myšlenkami je někde úplně jinde. Skoro ani nedýchá, jak je napnutá v očekávání, co bude následovat. Dokonce zavře oči, protože se domnívá, že by se jejich rty skutečně mohly spojit. Na poslední chvíli si to však Tony rozmyslí a ucukne, s čímž se pojí to, že ve stejnou chvíli spadnou žaluzie. Leknutím sebou škubne směrem k oknům. Do háje. A pokud se tak zděsila kvůli pitomým žaluziím, co teprve následně, když se ona okna rozbila. A ani to nebylo všechno, tohle byl, dámy a pánové, teprve slabý začátek, takové zahřívací kolečko, pravé drama nastalo až za okamžik. Během mrknutí oka vzduchem lítaly stránky z knížky, vyletěly šuplíky, rozbily se žárovky a třešničkou na dortu byla exploze polštářů, ze kterých se vzduchu dostala bílá pírka, popravdě to teď trošku vypadalo, jako by v jejich pokoji sněžilo. I si trochu připadá jako malá holka, která se o Vánocích raduje z bílé nadílky. V hlavě jí naskočí flashback na dobu, kdy jako děcko nadšeně vyběhla z domu a s údivem sledovala, jak se sněhové vločky vznáší k zemi. Stejně jako tenkrát i teď natáhne ruku a nechá si do otevřené dlaně spadnout pírko.* Tony… *Vydechne, je z toho v šoku, celá se třese, na tohle byla zvyklá jen ve filmech. Tohle je skutečnost, krutá realita.* Tony? Tony.. Tony! *Polekaně vyslovuje jeho jméno, když jí spadne hlavou na rameno a omdlí. Panebože, co teď? Slyšel někdo ty rány? Co když sem vběhne naštvaný majitel nebo nějaký člen personálu, který bude chtít vědět, proč kurva rozbili skla v oknech? To má říct: "Hej, můj ex si prošel nějakýma sračkama, na které si teď vzpomněl, a tak si řekl, že by bylo fajn, kdyby myšlenkou udělal z tohohle nudného pokoje kůlničku na dříví, je to totiž čaroděj z Bradavic." nebo co jako?* Tony.. *Poví tiše a jemně s ním zatřese, aby ho probudila.* Tady teď nemůžeme zůstat, musíme pryč. Odpočiň si, já ti sbalím a pak se nenápadně vypaříme, najdem si jinej hotel. Nebo půjdem k tomu dredáčovi? To je fuk, hlavně musíme zmizet odsud. *Zmatkuje, lol, snaží se nejančit, ale přitom panikaří a hystericky pobíhá po pokoji ve snaze to tu aspoň trošku uklidit, když už nedokáže zasklít ta okna.* Pojď, jdeme. *Kývne po tom, co se ujistí, jestli je vzduch čistej, chytne ho za ruku a táhne ho z hotelu pryč. Jen ve zkratce řeknu, že se ubytovali v hotelu jiném, a pak se spolu stavili v květinářství, aby vybrali květiny na hrob Tonyho otce. Jak mu slíbila, doprovodila ho na hřbitov, kde chvíli váhala, jestli s ním má pokračovat až ke hrobu, ale nakonec usoudila, že ano. Přeci jen chce přiložit omluvu za svého otce, aspoň to tomu nebohému, ztracenému životu dluží. I ona koupila květy. Nějak mě úplně nenapadá nějaká velká zápletka na tomto místě, takže pokud tě něco napadne, mile ráda budu reagovat, já je tu však nechám tiše truchlit a přesunu se k tomu, že se spolu k večeru vydali do klubu, jak slíbili Stevovi. A Steve na nic nečeká a hned využívá šance, aby onu nevlastní sestru svého kámoše vyzval k tanci.* Ale já.. *Chce protestovat, ale už je z barové stoličky táhnuta na taneční parket. Omluvně se podívá na Tonyho a neochotně se tedy pustí do ploužáku s novým kamarádem, který jak se zdá nemá žádné zábrany a v polovině tance jí rukou sjede na zadek, lol, musí mu ruku chytit a vrátit ji zpět. Prosím, ať už je konec písničky, tohle je tak nepříjemný, je jí hrozně líto Tonyho. Co ten vůbec dělá, kde je? No do prdele, má pocit, že ho zahlédla v davu, jde sem, no sakra, to bude trapas. Co, jde svému kámošovi říct, že má dát pracky od jeho malé sestřičky?*

Anthony Landon - post 1

11. června 2019 v 23:11 | Moni |  Rosalyn & Anthony
Steve. Kluk, se kterým trávil Anthony svůj volný čas na vysoké škole, ale nejen volný čas, avšak i některé přednášky, jež měli společné. Stejně jako měli společné názory na věci, o které se oba dva zajímali a pár dalších společných přátel, i když jich nebylo příliš alespoň z té Tonyho stránky. Neviděli se celou dobu. Anthony nikomu nedal vědět, co se stalo. Nikomu se za celé ty měsíce neozval, prostě to bylo jako kdyby zmizel ze světa. A taky že chtěl po tom, co se stalo, ale to sem teď nepatří. Přesně tenhle klučina - Steve - se najednou takhle z rána objevil před hotelovým pokojem, ve kterém Tony chvíli pobýval a jakmile ho viděl, hned ho objal. Příliš se nezměnil. Jak oči, tak i dlouhé vlasy zapletené do dredů a delší, upravené vousy, měl stále stejně tmavé. Snad jen v čokoládově hnědých očích byl znát záblesk, když se před ním Anthony ve dveřích objevil. A stejný záblesk byl i v těch toho kulicha, který se před malou chvilkou probudil kvůli klepání na dveře, které bylo slyšet až do koupelny, avšak o tom zatím Tony nevěděl. Chvíli stál jako solný sloup, udivený výraz ve tváři a neschopný říct jediné slovo na přivítanou. Až po chvíli konečně omotal ruce kolem těla svého kamaráda. "No to si ze mě děláš srandu... Takže nekecali. Včera tě prej někdo viděl u domu. Myslel jsem si, že budeš tady," pověděl hluboký známý hlas jen kousek od jeho ucha. "Ani nevíš, jak strašně moc mě to všechno mrzí," dodal ještě, zatímco z něj pouštěl své ruce, aby se mu mohl podívat do tváře, avšak jeho pohled zachytil zrzavou dívku za rameny svého kamaráda a proto větu sotva dořekl. "Ruším, že jo?" uculil se na Anthonyho, avšak v tom momentě si všiml jeho pomlácené tváře a slepého oka a tak mu úsměv pomalu spadl. "Nevím, jestli mě víc zajímá tvůj ksicht, to kde si tak dlouho byl a nebo co sis to za tu dobu sehnal za kočku," úsměv mu naskočí zpět, zatímco Anthony poslouchá jeho slova. Nechystal se mu na ně hned odpovědět. Dokonce i na chvíli uhnul pohledem, když si všiml, jak si Steve jeho tvář prohlíží. Poslední věta ho ale zarazila a tak se musel hned otočit směrem, kterým se díval i jeho kamarád, kterého opravdu postrádal. Při pohledu na Rosalyn oněmí ještě více. Spodní ret mu trošku spadne, ale ještě předtím napjatě polkne a zůstane chvíli jen tak zírat. Co tam dělala zrovna v ručníku? Rychle se očima vrátí na Steva, pak zas na ní a pak zpátky na něj. "To je.. eh.. moje ta.. sestra," vypadne z něj v té chvíli, jak je úplně mimo z toho, jak jí tam takhle vidí. Rychle k ní dojde a za bok jí jemně zastrčí zpátky do koupelny, i když je znát, že z ní nemůže spustit oči. Když už se ale zase snad schová do koupelny, vrátí se zpět k právě příchozímu. "Nevěděl jsem, že máš sestru, nikdy jsem jí neviděl," poví mu Steve zatímco si dělá pohodlí na gauči. "Je... nevlastní..." odpoví mu na to Anthony zatímco popadne ze stolku cigára a otevře tam okno, aby si mohl zakouřit, tahle nečekaná návštěva ho opravdu zaskočila. V krátké chvíli, kdy se otočí čelem k oknu si trochu prohrábne rozcuchané vlasy a zmačkanou košili, ale stejně to zase tak nezachránil. "Hele... vím, co se stalo tvýmu tátovi... ale takový věci se dají řešit i... jinak než útěkem. Co se ti stalo s okem? Proč si zdrhnul a nedal si o sobě ani vědět nejlepšímu kamarádovi, že si v pořádku? Kde se vzala ta tvoje nevlastní sestra? A stejně.... Proč si byl včera doma? Tam už nikoho nenajdeš, Anthony..." poví Steve s tichým povzdechem, zatímco sleduje, jak si Tony sedá na židličku a ruku si pokládá na postřelený bok. Dlouhou dobu je ticho. Jasně, že se mu o tom nechce mluvit. Popravdě úplně zapomněl na to, že kdysi měl nějakého kamaráda, kterému mohl cokoliv povědět. Nejspíše už nevěřil ani jemu. "Nechci se o tom bavit," pověděl potichu se sklopeným pohledem k zemi. "Nemělo se mu to stát," zašeptá tak, že mu je sotva rozumět, ale díky tichu v místnosti je to i tak slyšet. Stejně tak je i slyšet zašustění bundy, jež má Steve na sobě, když se postaví na nohy a přejde k němu. "S tímhle bys měl přestat a sebrat se. Teď už to nevrátíš, tak toho...prostě nech a promluv si o tom s někým. Je jedno jestli se mnou, s psychologem nebo s ní,-" kývne buď k Rosalyn, pokud tam už je nebo ke koupelně, "nebo s ní..." poví a vedle něj na stůl položí papírek s telefonním číslem a adresou. "Nebo prostě... dojdi pro kytky a dojdi se vybrečet... Je to stejná řada jako u mých prarodičů. Škoda, že si nemohl být na pohřbu.. Hele... Je z tebe slyšet, že si asi nějakou chvíli strávil jenom s alkoholem, ale když tak... prostě se stavte se pobavit.. Moc dobře víš kam.. Už vás tu nebudu otravovat. Tak se seber, jo?" poplácá Anthonyho po rameni, který se v tom momentě zachová jako sobec a ani mu nic neodpoví, zkrátka ho odtamtud nechá odejít a oči upře na papírek s číslem a adresou, jež mu tam Steve nechal. Stýskalo se mu po něm, zlobí se na sebe a zároveň ale moc dobře ví, co udělá. Sáhne po mapě, kde najde Denver a v tom najde hřbitov. Tam si odpočítá nějakou řadu a pak si prohlédne zmačkanou košili, kterou má na sobě a zamračí se, jak se zamyslí. Jukne k Rosalyn, která se tam určitě už objevila za tu dobu. "Nemám... nic čistýho na sebe," zamumlá a ohlédne se ke gauči, na kterém je pohozená jen červená mikina. Potáhne z cigarety a lehce bezmocně se zadívá před sebe. Ale i když má sem tam takový zásek, zareaguje rychle. Típne cigaretu a zamíří do koupelny, kde se rychle umyje. Odtamtud pak už vyjde jen v trenkách a se sundaným obvazem z rány a v ložnici začne hledat nějaké to nejvíce čisté oblečení. Rozcuchané mokré vlásky mu popadají do obličeje, když se posadí na postel, zatímco mu to v hlavě šrotuje, jak přemýšlí nad tím, co z toho si má na sebe vzít. Momentálně toho má v tý hlavince však víc a i když furt kouká na ty trička a už drží v rukou alespoň čisté tmavě modré, roztrhané (samozřejmě moderně, jak jinak viď) džíny, koukne se k pootevřeným dveřím. "Rosalyn?!" zavolá na ní naléhavě, ale když se tam tedy doufám objeví, jenom k ní zvedne oči, zatímco přemýšlí hned nad několika věcmi navzájem. "Nechtěl... jsem mu říct... že seš moje sestra," zamumlá a oblékne si ty džíny a pak i tričko a tím jí i uvolní místo vedle sebe. Ona už o všem ví, z ní už si dávno osobního psychologa udělal, ale chce, aby s ním šla na ten hřbitov. "Půjdeš... půjdeš se mnou... za tátou a pak... za Stevem?" zeptá se jí opatrně a potichu jako malej kluk, co se ptá mámy, jestli může být venku o trochu dýl. Při těch slovech zvedne své oči k těm jejím. A zadívá se jí do nich natolik, že ani nevnímá, co mu na to odpoví. Tak moc by si jí chtěl lehnout na klín jako včera večer. Nebo se jí jen schoulit do náruče a mít jí u sebe. Přitáhnout si jí k sobě blíž, až by na své hrudi cítil tlukot jejího srdce a její dech na své tváři. Miluje jí. Tohle nedokáže přeci vydržet napořád. Než si stihne cokoliv uvědomit, už je k ní nakloněný a chystá se jí políbit. Ale zarazí se v momentě, kdy už se jejích rtů letmo dotýká, ale i když je to jen malý kousek, ihned cukne hlavou dolů a v tu stejnou chvíli se všechny žaluzie utrhnou z oken v ložnici, spadnou dolu na zem a v místnosti se udělá jasné světlo v důsledku poledního slunce. Jemu se hned nahrnou do očí slzy, ale stihne je schovat za zavřená víčka a zamračení, jež mu spojí obočí do jedné linky. Proč se takhle trápí? Ublížila mu, nemůže s ní být. Nemůže jí jen tak políbit. Zradila ho a jeho to ještě teď každou chvílí bolí víc a víc. Proč si tohle dělá? S hlubokým výdechem zadrží dech a stiskne zuby pevně k sobě, odvrátí se od Rosalyn na druhou stranu a teprve teď to začne. Všechny emoce z toho, co se mu stalo za takovou krátkou chvíli, se vmísí dohromady, spojí se a utvoří v něm pocit, který by nenazval jinak než jen obrovskou úzkostí. V důsledku té se naráz rozbijí okna, naštěstí jen v téhle místnosti, z knížky od Rosalyn, jež mu leží na nočním stolku, se rozletí stránky po celém pokoji a oba dva polštáře jako kdyby najednou explodovaly a všude je najednou jen bílo od peří. Sebou tohle všechno ještě vezme i šuplíky z nočního stolku, které jen vyletí na zem, praskne žárovka a zabouchnou se dveře. Pak už je klid. Za celou dobu se však Anthony neotočil k Rosalyn. Jako kdyby věděl, že se jí nic nestalo. Jenom sedí a zírá na tu velkou spoustu bílých pírek ve svých dlaních. Stačí pár vteřin a místo bílých pírek, má v rukou jasně červená pírka od krve, která mu na ně skape z nosu. Rychle mrká očima, před kterýma se mu začíná zatmívat. Chce se otočit na Rosalyn, říct jí o kapesníček nebo mokrý ručník, ale nedokáže vyslovit ani slovo. Jen si rukama zakryje nos a hlava mu unaveně klesne na její rameno. Podívá se jí do obličeje očima, které ho pálí, avšak zdá se jako kdyby měly duhovky stejnou barvu. Stejně hnědou. Až dokud znovu dlouze nemrkne. "Promiň," pípne i přesto, že to vypadá, že každou chvíli omdlí. "Už... už se to.. nestane... nic z toho..." zamumlá a teprve pak už zavře unavené oči.
 


Rosalyn Mabel - post 1

11. června 2019 v 23:08 | Maky |  Rosalyn & Anthony
*Tak, a teď mi řekněte, proč zrovna jim se tohle muselo stát? Opravdu, pokud by jejich příběh byl filmem, každému divákovi by bylo jasné, že tihle dva k sobě zkrátka patří, že jeden bez druhého nemůžou fungovat, že si jsou jednoduše souzeni, že jsou k sobě táhnuty jako opačné póly magnetů. Byli spolu tak šťastní, každý to musel vidět, tak jak je možné, že se to posralo? Proč zrovna je si osud vybral na takovou obtížnou zkoušku plnou zákeřných překážek, které nelze jen tak lehce překonat? Vždyť si to vezměte, jakej byli krásnej pár, tak proč zrovna u nich to musí být tak, že pokud chtějí svého partnera představit rodičům, musejí na hřbitov nebo do vězení? Měla tenkrát takovou radost, když se jí ho povedlo konečně rozesmát, když se jí ho podařilo rozmluvit a teď? Teď tu stojí v jeho pokoji a on je víc zamlklej než kdysi, dostala ho do ještě horšího stavu než v jakém ho našla. Jaký postoj k ní teď zaujímá? Bojí se jí? Bojí se toho, že je stále napojena na svého otce, který by mu mohl ublížit? Nenávidí jí? Dokáže jí vůbec někdy odpustit? Věří jí aspoň to, že mu ublížit nechtěla? Věří jí, že ji to mrzí, že si je vědoma své chyby? Existuje pro něj ještě vůbec nebo se stala jen temným stínem, který se snaží přehlížet? Uvidí ho se ještě někdy usmát? Znovu se jí v hlavě promítnou všechny ty vzpomínky, které spolu vytvořili, všechny ty nádherné chvíle. Tak strašně by si přála, aby tenkrát to setkání v knihkupectví byla pouhá náhoda, aby to nebylo plánované tou zrůdou, které po dlouhé roky říkala tatínek. Vždycky usilovala o to, aby si stála za svými názory, aby byla sama sebou a nenechala se ovládnout někým jiným, vůbec však nepočítala s tím, že by se jejím manipulátorem mohl stát milovaný člen rodiny. Vůbec si neuvědomovala, že nad ní má fotřík kontrolu, že je její loajalita k němu přehnaná, že by něco mohlo být v nepořádku, věřila mu a takhle zle to dopadlo. Kolosální katastrofa, nikoli vojenská, jak prohlásil Winston Churchill o událostech ve Francii roku 1940, kdy musela být zahájena Operace Dynamo na evakuaci spojeneckých vojsk z přístavu v Dunkerque, ale vztahová. Jejímu otci se podařilo zničit hned dva vztahy, svůj s dcerou a Rosie s Tonym. Vážně gratulace, tohle bylo to, po čem toužil? Všiml si vůbec toho, jak veselá poslední dny jeho princezna byla? To mu to vážně bylo u prdele? Vzpomíná na to, jak se jí povedlo Tonyho dostat na párty. Vidí své kamarády, jak mu obmotávají paže kolem ramen, jako kdyby do jejích bandy patřil od samého začátku. Jak spolu utíkali před policajty a skončili u Olivera doma, kde se Tony roztomile vítal se psem. Moc dobře si pamatuje na jejich první polibek a na to, jak je kluci hned prokoukli a sehnali jim lístky do kina, kde ho poprvé viděla v košili, damn, tak zatraceně mu to slušelo. Nebo jak se jí ho povedlo překecat na pouť, kde spolu vyzkoušeli všechny různé atrakce a na střelnici se jim poštěstilo vyhrát lístky na bungee jumping, ze kterého měli oba nervy v kýblu, ale nakonec si i tento adrenalinový zážitek užili, protože mohli skákat společně, což jim dodávalo pocit bezpečí. A na závěr těch všech krásných časů se vypravili na dobrodružství do divoké přírody, které zahrnovalo například koupání v jezeru, táborák nebo vypouštění lampionu a sledování noční oblohy. No a dnes? Dnes tu spolu jsou v jeho pokoji a vypadá to, jako by se ani neznali, jako by si neměli co říct, jako kdyby byli jen neviditelní duchové. Nějakou chvíli to trvá, než se odhodlá k němu posadit a nabídnout mu útěšné rameno. Tohle místo je strašidelné samo o sobě, nemusí k tomu přidávat ještě děsivé ticho, takže se rozhodne položit otázku ohledně toho, jestli si chce něco vzít s sebou zpět na hotel, tedy, aspoň doufá, že zde neplánuje nocovat, to by oči nezavřela ani na vteřinku, celou noc by se jen třásla strachy a slzy rovněž nejsou vyloučené. Nechá ho tedy v klidu přemýšlet, co si chce vzít, sleduje ho, jak prohledává poloprázdné skříně a jen tiše doufá, že už se cítí aspoň o maličko lépe než tam dole v kuchyni, kdy se zhroutil. Skončí to tak, že Tony sáhne pouze po jedné krabici s čímsi, do ní dá knížku, popadne čepku a už se zdá, že má v plánu odejít, ona už dokonce stojí na schodech, když v tom jako by Tonymu proběhlo hlavou bůhví co, skoro jako by si vzpomněl, že na něco zapoměl a musí se pro to vrátit. Tentokrát ho však nezajímá jeho vlastní pokoj, nýbrž jiná místnost, zřejmě ložnice. Převezme od něj tedy krabici a nejdříve se neodváží ho následovat, nicméně když se k ní dostanou zvuky způsobené tím, jak se Anthony snaží nožem dostat do šuplíku, mlčky se rozhodne jít za ním zrovna ve chvíli, kdy vysypává obsah šuplíku na zem a zaobírá se nějakým sešitem, deníkem, spisem, těžko to pojmenovat, pořádně na to nevidí, nemůže přesně určit, oč se jedná. Zřejmě však o předmět, na kterém Tonymu záleží, protože skončil v krabici, kterou hodlají odnést na hotel. Neptá se, zatím ne, teď jsou oba rádi, že jsou po tom všem vůbec schopní opustit dům a vrátit se na hotelový pokoj, kde Rosie na nic nečeká a hned po udělá čaj, aby to nedopadlo zase tak, že tam bude jen hloupě stát. A jelikož jí na něm nefalšovaně záleží, se smutnou vzpomínkou v hlavě ho požádá, aby už nepil. Nečekala, že by jí v jejich prekérní situaci mohlo něco pobavit a už vůbec nečekala, že by žert mohl přijít z jeho strany, vlastně ani neví, jestli to byl jeho účel, pobavit jí, nicméně tak či tak se mu to jeho hláškou o čaji bez rumu povedlo, takže jak si tak Rosie utírala lesklé oči, musela se do toho upřímně pousmát, nejen to, dokonce byl její úsměv doprovázen i zvukovou stránkou, jen tak lehce, aké i tak se k němu musela na malý moment otočit zády, protože se zastyděla za to, že má ty koule se teď smát, lol. No, není sladká? Jako odpovědi na otázku ohledně spánku se jí po nějaké chvíli dostane to, že se Tony zvedne, v ruce nese jedno z cédéček, knížku, čajík, a přesouvá se do jiné části pokoje, konkrétně ke gauči, a dle jeho náznaku soudí, že má jít za ním, proto tedy i ona míří ke gauči, na který se posadí a zmateně čeká, co má v plánu. Jdou si pouštět písničky? Nebo jdou uspořádat čtenářský kroužek? Zadívá se na knížku, kterou jí půjčil, pak však znovu věnuje pozornost jemu a sleduje každý jeho krok, co má tohle jako znamenat? Tedy, ne že by jí to nějak vadilo, jen je to takové.. zvláštní. Ještě když si jí položí hlavu do klína, má to brát jako naději? Jako nějaké gesto znovuobnovené důvěry? Tak tam jen tiše sedí a domnívá se, že oba dva poslouchají jeho oblíbenou hudbu, pak však zaznamená, že ten kulich usnul. No bezva, jejda, co teď? Kdyby si šla ustlat jinam, probudila by ho, ne, to nemohla dopustit, potřeboval odpočinek. Měla takovou chuť ho po celou dobu hladit ve vlasech nebo mu věnovat pusinku na čelo, ale věděla, že nemůže. Jedno opatrné pohlazení ve vlasech si však neodpustila, pak se ale radši začetla do knížky o vesmíru, i když tohle nebyl její obor, bavilo jí to, úplně se do toho ponořila, Tony si dokonce i podtrhával informace, které ho zaujaly, najednou jako kdyby astronomie byla úplně ta nejvíc cool věc, protože se jí s textem pojil Anthony. A kdyby nebyla unavená, tak klidně listuje stránkami celou noc, po nějaké době však poučnou literaturu zavře a i ona usne. Probudí se mnohem dřív než on, přeci jen sice jí byla na nožky zapůjčena část deky, ale ta poloha těla nebyla ke kvalitnímu spánku úplně ideální, pěkně jí bolela záda, takže mu opatrně nadzvedne hlavu, vstane a ještě se postará, aby byl pořádně přikrytý, aby mohl spát dál jako andílek, a zamíří do koupelny. Vleze si do sprchy, konečně má chvilku klid na uspořádání si myšlenek, takže, co že tady vlastně dělá? Co všechno že se za poslední dny stalo? Našla ho tu vylitého jak vázu, vůbec si ani radši nechce domýšlet, kolik toho do sebe musel natřískat. Další den ji od sebe nevyhnal a místo toho se s ní vydal do domu, ve kterém vyrůstal, a ve kterém ztratil otce. A co přijde dnes? Může mu být vůbec ještě k něčemu užitečná? Dokázal by s ní být alespoň kamarád? Může si dělat nějaké naděje na zlepšení vztahu mezi nimi, když usnul v její blízkosti? A proč se některé části textu knihy na jedné stejné straně podtrhával touhle barvou a další zase jinou? Ano, jedna sprcha a během jedné sprchy se jí hlavou motá naprostý pelmel všeho možného. Akorát když vypíná vodu, dostane se k jejím uším zvuk klepání na dveře. Nejsou to však dveře koupelny, přichází to z větší dálky. V první chvíli si myslí, že se jí to jen zdá, ale tlukot pokračuje.* Do prdele.. *Zanadává si potichu a má co dělat, aby neuklouzla, jak se honem snaží dostat ze sprchy. To si z ní snad dělají srandu, vždyť kolik je hodin? Jakej idiot v tuhle dobu buší na dveře, žádnou uklízečku si neobjednali, jídlo taky ne, tak kdo má kurva tu drzost se sem dobývat zrovna v momentě, kdy Tony spí? Já ti říkám, že kvůli mylné domněnce, že Anthony ještě chrupká, si ten ručník kolem těla ani neobmotala pořádně, to měla v plánu až cestou, takže když si to vykročí z koupelny, zakrývání jejího těla je teprve v procesu, nedokončené, takže si jistě dovedete překvapit, jak se lekla, když zvedla pohled ke dveřím a viděla nějakého kluka, který objímá Tonyho a při tom úplně valí oči na dívku, kterou vidí za Anthonyho zády, dokonce i polekáním vykřikla a začala si honem ručník kolem sebe dávat pořádně, no do háje, to je trapas tohle. A kdo je ten týpek? Jak sakra nemohla slyšet, že jde Tony otevřít? Byla plně přesvědčená o tom, že spí, chtěla zabránit jeho předčasnému probuzení, ale jejda, on už vstal, ups. To si pište, že se musí začervenat a hned jeho směrem hodit omluvný pohled.*

Darren Winstone - post 1

11. června 2019 v 23:06 | Moni |  Archie & Darren
Tak a po našich maturitách může v klidu příběh po ROCE a 2 měsících v klidu pokračovat. Jelikož jsme obě zapomnětlivý, ale to nevadí, tak budu zkrátka volně pokračovat, dokud nás nenapadne nějaká další zápletka, co by se nám hodila do příběhu. Nebo jestli mě nenapadne během psaní postu, heh. Takže tedy. Po jejich krásně strávené, dokonalé, tudíž bezchybné noci, se stalo něco, co ani jeden z nich neočekával. Byla to věc, která se jim oběma zapíše hluboce do paměti a bude to vzpomínka, které se jen tak jeden z nich nezbaví a jen tak na ní nezapomene. Především Archie. U něj to bylo úplně poprvé. Poprvé s někým strávil noc. A ne že bych teda z Darrena dělala nějakýho krále sexu, ale... Prostě musím říct, že se neskutečně moc snažil, aby se přitom cítil Archie co nejpohodlněji, co nejvíce v klidu a aby byl co možná nejméně nervózní. Poprvé to totiž není pro nikoho ta top zkušenost, na kterou může rád vzpomínat. Ne vždycky se všechno podaří, když spolu dva lidé tuto zkušenost ještě nemají zažitou a nejsou tím pádem sehraní. Nevědí, co se tomu druhému líbí a co naopak ne, je to všechno jen o zkoušení všeho možného a řekla bych, že Darren u Archieho tu předešlou noc našel přesně to ono a udělal z toho tak tu noc, kterou moc lidí nezažije. Z Archieho poprvé dokázal udělat opravdu krásný a příjemný zážitek. Neustále mu opakoval, jak je úžasný, jak ho miluje a že ho nikdy neopustí. A opravdu to tak myslel. Jeho poprvé ať už s holkou, tak s klukem nebylo zážitkem, kterým by se chtěl chlubit a tak se mu povedlo u Archieho to, aby on to neměl stejně. Zasloužil si jen to nejlepší. Je těžký vysvětlit, jak se stalo to, že na všechno jen tak zapomněl, když nespí. Z vlastní zkušenosti vím, že když se člověk hodně zřídí, tak nic nezapomene jen do té doby, než zavře na několik hodin oči. Mně to ale stačilo i usnout jen na hodinu a doteď si nepamatuju půlku večera, kde jsem potkala toho nejúžasnějšího kluka pod sluncem. Ale zpátky k nim. Jeho spánek nebyl úplně spánkem. Byl hodně opilej, zhulenej a do toho ještě sjetej, takže ono stačí málo k tomu zavřít oči a prožívat jen ten stav, kdy ještě nespíte, ale nevnímáte nic jiného než to, jak se s vámi točí celý svět. A to se mu dělo několik hodin během noci, snažil se to spravit tím, že si ještě jednou k ránu zahulil, ale tím tomu akorát ještě víc přihoršil. Když tedy ráno otevřel oči, když už se mu celý svět netočil a přicházela jen kocovina, nedokázal svou mysl přemluvit, aby mu pověděla, co se stalo, když přišli z promu. Ne že by mu dlouho trvalo si to uvědomit, když vedle sebe viděl nahého Archieho. Kdyby nebyly takové okolnosti jako v tu chvíli byly, hned by si to zopakoval. Kdyby však také věděl co, že jo. Doufal, že se tomu buď pokusí trochu utéct nebo doufal, že si vzpomene, ale to se mu nepodařilo ani sprchou, ani přípravou Archieho snídaně a ani cigaretou, kterou si zapálil na zápraží. A nic mu nepřipomněl ani Archieho pohled. Přísahám, že se v něm úplně všechno zlomilo, když spatřil tu radost v jeho tváři, kterou se chystal zničit. Viděl, jak je veselý, uvolněný a hlavně šťastný, ale bohužel. Darren a jeho neovladatelné chování vždycky všechno zkazí. Podle toho, jak Archie vyprsknul cereálie poznal, že je to ještě horší, než si myslel. Nedokázal tomu ani uvěřit jak nezapomenutelný zážitek to pro něj byl. Avšak nedokázal mu lhát. Nedokázal mu jen tak povědět, že si dělá srandu a dělat, že si všechno pamatuje. Před ním ne. Archie ho znal tak jako nikdo jiný. Stejně by zjistil, že mu lže a to on nechtěl. Nikdy mu nechtěl lhát, miluje ho, takhle by to přeci ve vztazích mělo být. Vždy by si měli ti dva říkat pravdu, i když vědí, že to tomu druhému ublíží. Bylo by to lepší, kdyby s tím nějakou chvíli počkal a řekl mu to později? Kdo ví. Nedokázal to v sobě držet, prostě se mu nedokázal podívat do očí s tím, že by mu lhal zrovna o takové veliké věci jako je jejich první společně strávená noc. Chtěl mu dopřát alespoň nějaké pohodlí a tak mu nabídl, aby šli zpět dovnitř a podržel mu dveře. I kdyby tam měl stát věčně, tak zkrátka počká, až Archie projde dovnitř a teprve pak vejde za ním zatímco dokuřuje cigaretu a sedá si ke stolu. Sleduje toho svýho elfa, který je pro něj vším. Vším co pro něj nikdy nikdo jiný nebyl. Vždycky to bude jen a jen on. Dívá se na něj, jak po tomto zjištění skoro nemůže ani dýchat a následně usedá ke stejnému stolu. Stále na něj má upřený zrak. V očích se mu lesknou slzy, ale není schopný vypustit z pusy jediného slova. Co se v takových situacích vůbec říká? Poslouchá tedy co mu říká až nakonec hodí cigaretu do hrníčku, sundá si svetr a pak si schová obličej do dlaní jako kdyby čekal, že dostane pár facek, když se Archie natáhne pro hrníček. Zasloužil by si jich více než pár. Proč to dělal? Je mu zle jak psovi a navíc ublížil tomu nejdůležitějšímu člověku ve svém životě. Rychle dá ruce z obličeje, když uslyší střepy. Ihned střelí očima jeho směrem. Nikdy nezapomene na to, jak ho našel s pořezanýma rukama a utíkal s ním do nemocnice. Bál se, že by něco podobného mohl udělat i teď a tak sledoval každý jeho pohyb. I jemu se z očí spustily slzy, když se Archie rozplakal, nedokáže se na něj takhle dívat, ještě navíc když on je tím, kdo ty slzy způsobil. K volání Finnovi se zatím nevrací, i když by to byl ten nejlepší nápad. Začínají se na něm totiž projevovat abstinenční příznaky toho bílého prášku, který včera požil. A ano, u takových drog to přichází klidně z hodiny na hodinu. Už mu není vedro jako před chvílí. Je mu naopak nepředstavitelná zima, která ho donutí si zpátky nandat svetr. Dokonce je vidět, jak se mu orosí čelo. Sama jsem tohle viděla na vlastní oči a není to nic pěknýho i když to po pár hodinách přejde. Darren to zatím nezažil, proto tomu vůbec nerozumí. Vůbec zprvu nechápe, proč se mu to děje a i když má nohy slabé a je rád, že chodí, došourá se k Archiemu, aby ho vzal za ruce a dal mu z nich střepy pryč, přičemž ho trochu odstrčí od umyvadla, aby se těch střepů už nedotýkal. Jeho ruce ale nepřestane držet. No a drží ho dokonce až tak, že by se mu Archie určitě jen tak nevyvlíkl. Ne úplně strašně silně, ale přeci jen docela silně ano. Archieho ruce se třesou společně s jeho, protože Darrenovo celé tělo se chvěje, ale ne zimou. "Archie..." začne. "Strašně moc... se ti omlouvám... ani nevíš, jak mě to mrzí... prosím neplač... já ti za to nestojím..." povídá zatímco zírá kamsi na jeho ruce a přešlapuje z místa na místo, z nohy na nohu. "Miluju... miluju tě... a mrzí mě, že.. jsem ti takhle ublížil..." poví tiše a nahlas polkne. "P-prosím... Nenechávej... nenechávej mě samotnýho... nemůžu bez tebe být..." podívá se na něj s uslzenýma očima. "Já vím, že jsem... kokot a kretén a každý jiný... sprostý slovo, ale... prosím... miluju tě... nechtěl jsem... už se to nestane, Archie..." zhluboka dýchá, nemůže se moc soustředit na to, co říká, motá se mu celý svět a už to nevydrží. Pustí jeho ruce, opře se o kraj dřezu a začne zvracet, opravdu to stihl na poslední chvíli. A končí to až když vyzvrací všechen alkohol ze včerejška a i nějakou krev, pár kousků masa, co v něm ještě zbylo, ale pak už je jeho žaludek prázdný a je rád, že vůbec stojí. Schová hlavu do dřezu, dá si přes ní ruce, aby zakryl jak sebe, tak i tu spoušť v umyvadle. "Ar... Archie... zavolej... zavolej... F-Finnovi... prosím... ať pro tebe dojede... já to nevydržím..." zamumlá, nehty si zatíná do vlasů a doufá, že ho Archie poslechne. Kvůli tomu, jak je slabý, jeho tělo nehledí na to, že právě zvracel a že má tak trochu absťák a kocovinu, ale jen na to, že potřebuje potravu. Jako zvíře. Klidně to pak může vyzvracet znovu a znovu, ale potřebuje přísun potravy a není tu s nikým jiným, než s Archiem a ne, doopravdy ho nehodlá vystavovat takovému riziku. Nikdy bu mu vědomě neublížil, ale cítí, že za chvíli už to s ním bude na hraně. Může ztratit kontrolu a tomu neživému něčemu, co má uvnitř sebe. Tomu něčemu, co nemá city, co zajímá jen maso, je úplně jedno, že toho elfa miluje. Voní tak krásně... "Archie! Zavolej mu!" zvýší hlas, utře si rty do hřbetu ruky a zpět se opře o kraj dřezu, zatímco víčka tiskne k sobě a snaží se zhluboka dýchat. Pohledem střelí k takové té věci, jak se do ní dávají na linku nože, strčí Archieho stranou a hned na tu tu věc převrhne jeho směrem, aby většina nožů spadla rukojetí přímo Archieho směrem, aby se měl popřípadě čím bránit. Kdyby to bylo za normální situace, něco by s tím dokázal dělat, ale teď? Teď si absolutně nevěří, je úplně mimo.

Archie Delgatt - post 1

11. června 2019 v 23:05 | Maky |  Archie & Darren
*Nebudu se vám tajit s tím, že Archie dnešní ráno očekával právě ten veselejší scénář, podle kterého se probudí vedle milované osoby, ke které se bude moci přitulit a bude moci vnímat její blízkosti a vůni, bude se tak cítit chtěný a v bezpečí, obdarováván upřímnými polibky z čisté lásky, ale i když tato chvíle nenastala, náladu mu to nezkazilo, domníval se, že Darren bude někde dole, proto se tam tedy po krátkém rozkoukání se rozhodl vydat. V tento moment ještě netušil, že se něco děje, neměl ani žádné podezření, nezlobil se, že Darren nečekal na jeho probuzení, prostě to bral tak, že si zkrátka potřeboval jít zakouřit, samozřejmě, že se mu to nelíbí, ale za tu dobu si již poměrně zvykl, naučil se takové lidi chápat a tak či tak je to prostě náš hodnej elfík Archie, který je ke všem tolerantní. Že něco není v pořádku zjistil až ve chvíli, kdy se se snídaní posadil vedle toho svého kulíška na schody a všiml si jeho zničeného výrazu, kterému vůbec nerozuměl. Vůbec nechápal, co se stalo, protože si nevybavuje nic.. negativního. Posralo se něco, když spal? Nějaký nepříjemný telefonní hovor, něco s Beatrice, něco s Finnem, něco ohledně školy a Darrenova slabého výkonu v určitých předmětech, nějaké špatné zprávy? Co se mohlo pokazit? Musí to být něco vážného, když to dokázalo zazdít i ty nádherné vzpomínky na včerejší noc. Jojo, chudák Archie ještě netuší, že Darren žádné krásné vzpomínky bohužel nemá. Hodně ho děsil fakt, že se na něj Darren neodváží ani pohlédnout, no tak, o co tu jde? On sám se probudil v úžasné náladě, takhle šťastný už hodně dlouho nebyl, hlavou mu běhají samé pozitivní myšlenky, má chuť se radostí usmívat od ucha k uchu, je zamilovaný od hlavy až k patě, cítí se zkrátka báječně, protože spolu ti dva včera strávili nezapomenutelné chvíle lásky, tak proč z toho Darren není taky nadšenej? Proč se mračí, proč se mu třesou ruce, proč vypadá jako hromádka neštěstí? Přeci mu nechce zkazit náladu tím, že se bude celý den tvářit jak kakabus a nebude s ním žádná legrace, ne? Odpovědi se mu však dostane poměrně brzy. Odpovědi, které nevěří, dokonce to vzal jako hodně špatnej vtip, takže jak jedl, vyprskl cereálie i s mlékem před sebe na místo před schody a smíchy se zakucká, dokonce se mu pobavením nahrne slzička do jeho studánkového očka.* Tak Jsi debil, tohle mi nemůžeš dělat, copak nevidíš, že mám v puse jídlo? *Vynadá mu, stále však pobaveným tónem hlasu, kdy žije v bludu, že se jedná o nepovedený fór. Archie však není blbej, je premiant třídy, Darrenův obličej mluví za vše, myslí to vážně. Takže si jistě dovedete představit tu náhlou změnu v Archově výrazu, kdy se ze záchvat smíchu promění na naprosté nepochopení. Zmatek, smutek, lehké zamračení, to všechno lze vidět v jeho tváři. V největším množství však můžeme zaznamenat to, čeho se Darren obával zřejmě nejvíce - zklamání.* Co? *Zeptá se nejistě, i jemu se hlas zoufalstvím láme. Nerozumí tomu. Nechápe, jak se to mohlo stát, jak je sakra možné, že má Darren naprosté okno, že si na nic nevzpomíná. Tak tohle byla pořádná rána do zad, co to má znamenat, myslel si, že na dýky už v jeho zádech není žádné místo, že už byl za svůj život zrazen tolika ldimi, že už mu tolik lidí ublížilo, nedávno se dokonce pokusil zabít, copak to nestačilo? Myslel si, že teď bude mít od bolesti pokoj na delší dobu, tak proč, proč se tohle děje? Když se Darren zvedne, on tam chvíli ještě zmateně sedí a nepřítomně hledí před sebe, je skutečně velká zima, proto se nakonec skutečně rozhodne zamířit dovnitř do tepla. Projde kolem Darrena a tentokrát je to on, kdo se na něj ani nepodívá, sama tomu nemůžu věřit, ale Archie je naštvaný, skutečně naštvaný, náš hodňoučkej Archie, kterého jen tak něco nerozhněvá, se teď doopravdy zlobí. Teď je jen otázka, jestli víc zlobí ma Darrena nebo na sebe, že si myslel, že láska je silnější než alkohol a drogy. Že si myslel, že vzhledem k Darrenovu včerejšímu stavu je nějaká šance, že ráno bude plně při smyslech. Odloží misku na kuchyňskou linku a snaží se zhluboka dýchat.* Jak jako, že si nic nepamatuješ? Jak.. jak si to sakra nemůžeš pamatovat!? *Zamíří si to ke stolu a posadí se na jednu ze židlí.* Připravil si mě o, ani to nechci vyslovovat, panictví, chápeš to? Protože jsem si tě vybral, chtěl jsem, abys to byl ty, protože tě miluju, včera jsem vůbec netušil, co mám dělat, ale snažil jsem se, tak strašně jsem se pro tebe snažil, a ty mi pak řekneš, že si to ani nepamatuješ!? Zničil si mi košili, úplně zbytečně! *No jo, emoce už jdou na povrch, zvýšený hlas, lesknoucí se oči, co se Darren svlíká, chce si to snad zopakovat, aby si to teď již zapamatoval? Z Archieho ten vztek úplně přetéká. Vztek poháněn zklamáním a bolestí.* Posloucháš mě vůbec? Nech toho, je to nechutný. *Sebere mu hrníček, ve kterém skončila cigareta, odsune se od stolu a přesune se ke dřezu v kuchyni, aby hrnek mohl opláchnout. Zní to jako běžná, poklidná činnost, že? Omyl. Darrenova následující slova ho ještě víc zlomí, silně s hrnkem hodí do onoho dřezu, takže se roztříští na několik kousků, zastaví vodu, dlaněmi se opře o linku a už to v sobě neudrží, na férovku se rozpláče.* Zavolej Finnovi, vážně? To je tvůj způsob řešení problému, poslat mě pryč? Zbabělče, čemu by to pomohlo? *Vyčítá mu skrze vzlyky a začne se slzami kutálejícími se po jeho tváři opatrně sbírat střepy. Nějak jako ten hrnek teď vypadá jeho srdce, je zlomené. Střepy však k sobě slepíte, srdce se dává do pořádku hůře. Miluje ho Darren vůbec? Protože co je to za lásku, když na Darrena mají větší vliv všechny ty sračky než to, že ho Archie miluje?*

Kam dál